Po stopách dějů a jedinců naší historie

51 MarcheggMarchegg 22. 6. 2018 – odhalení sochy Přemyslu II. Otakarovi – zakladateli města

V pátek 22. června 2018 byla v Marchegu (bez jakéhokoliv zájmu českých médií) slavnostně odhalena socha Přemysla II. Otakara, který město založil po vítězné bitvě u Kressenbrunnu, kde na hlavu porazil uherského krále Bélu IV. První písemná zmínka o městě a kostele sv. Markéty v něm je z roku 1268, kdy Přemysl Otakar odevzdal patronátní práva k tomuto městu řádu Johanitů. Od tohoto roku město počítá svůj vznik.

Realizaci sochy inicioval spolek Veřejnost vlasti (dnes bez viditelné činnosti) a to cca v roce 2013 a měla původně stát na Pražském hradě. Od období námětu Edukativní společnost spolupracovala na jeho prosazení a angažovala se při jednání o určení místa sochy pro její realizaci. Několikrát jednal prezident ES v pověření spolku Veřejnosti vlasti s kanceláří prezidenta i s hradními památkáři. Kancelář dokonce vytipovala několik míst, kde by socha mohla být umístěna, ale hradní památkáři nakonec zcela absurdně umístění sochy Přemysla II. Otakara na Hradě odmítli. Od samého začátku této iniciativy byl spolkem Veřejnost vlasti určen k realizaci sochy vynikající umělec sochař Petr Císařovský, který vypracoval její první návrh – viz ZDE. Jak je na záběrech patrné, koncept sochy, který vytvořil, je téměř shodný se současným provedením sochy jejím autorem.
Edukativní společnost poté, pro své jiné projekty, iniciativu pro postavení sochy přestala sledovat. Nicméně s Petrem Císařovským ES již spolupracovala na jiném projektu a to na Zvelebení hrobu Bedřicha Smetany.

Po odmítnutí sochy hradními památkáři se iniciativy realizace sochy ujal spolek Pomník zakladatele měst z18.6 (30a) Vysokého Mýta, který měl již zkušenost s realizací sochy krále, kdy jako první postavil Přemyslovi II. Otakarovi sochu na veřejném prostranství a to přímo ve Vysokém Mýtě (odhalena byla v září 2012). Iniciativou bývalého poslance Augustina Andrleho se povedlo získat prostředky na realizaci sochy Petra Císařovského. Přispěl Kraj Vysočina a Vít Bárta – ten přispěl i na první sochu Přemysla II. Otakara ve Vysokém Mýtu. Ministerstvo kultury, ač přislíbilo finančně přispět, nakonec nedalo ani korunu. Záštitu pro realizaci sochy poskytl předseda Senátu PČR Milan Štěch. Kraj Vysočina má partnerskou smlouvu s Dolním Rakouskem a tak vznikl nápad umístit sochu Přemysla II. do jím založeného města Marchegg. Vedení města s umístěním sochy svého zakladatele rádo souhlasilo. Místo, které bylo pro sochu zvoleno, bylo určeno vedle památné lípy, kterou zde zasadil císař František Josef I. Níže se můžete na sochu Přemysla II. Otakara v Marcheggu podívat na snímcích autora sochy. Socha je celá vykována ze železa se zlatými atributy, jak jinak, když jde o krále železného a zlatého, že! Po Vysokém Mýtu a Českých Budějovicích se tak jedná o třetí sochu tohoto slavného českého krále umístěnou na veřejném prostranství, a to za celou dobu 740 let po smrti krále.

Přemysl.Marchegg.1Přemysl.Marchegg.2Přemysl.Marchegg.318.6 (86)

Zde si můžete přečíst lehce nahozené hodnocení sochy kunsthistoričkou PhDr. Vladimírou Koubovou, která je také uznávanou znalkyní středověké ikonografie (hodnocení je zatím jen pod dojmem viděných fotografií – s hlubším hodnocením paní doktorka přijde, až sochu uvidí přímo na místě):

Tak konečně krásná a důstojná socha Přemysla II. Nikoli kýč, ale velké a neprovinční, skutečně sochařské umělecké dílo jako památník velkému a neprovinčnímu králi. Dojímá mne také ta lípa v pozadí, tvořící symbolickou kulisu déle než staletí,  jakoby očekávající událost osazení tohoto pomníku. Lípa je symbolem keltských kněžek u studní vázaných k léčbě žen – zajištění plodnosti, pokračování kněžského rodu. Byly protějškem mužských druidů, ke kterým patří dub. Ten ovšem je spojen též s lidskými obětmi. Bójové v Boemii i po příchodu Slovanů zůstali, ti převzali jejich posvátná místa s tradicemi (silou – božským El) i názvy, i jejich geny. Lýkové střevíce Přemysla Oráče byly z lýka lípy – možná lze doložit. Když Karel IV. trval v Korunovační řádu na uplatnění tohoto symbolu v jeho rámci, nebylo to jen proto, aby poukázal na původ z orajícího lidu obutého do lýkových střevíců prostého lidu, ale též právě  z keltů-Boemů v botách z posvátného a léčivého, zlé duchy zahánějícího stromu,  a tedy  své matky, dědičky kněžny Libuše – keltské kněžky. Elysabeth de Boéme ovšem mohla mít i „staré“, „kouzelné“ zasvěcení, jehož tradice se uchovala v klášteře sv. Jiří, kde byla vychována. Klášter je na místě „pohanského“ božiště – v jeho  podzemí je jakýsi kámen – nastolovací(?), mluvící, když je schopen odmítnout křikem nepravého vládce země, jak zní pověsti? U toho kamene se prý senzibilové dostávají do transu. Franz Josef I. toto věděl? Sázel právě lípu jako keltskou či omylem huráslovanství 19. století jako slovanskou?

Napište, prosíme, případně do komentářů, jak se líbí socha vám.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>